Mikropáječka
Pájení
mikropáječkou je odlišné od pájení trafopáječkou především kvůli tomu,
že její hrot je trvale horký a jeho ohřev nelze rychle vypínat a
zapínat respektive jeho teplotu nelze rychle měnit. Po zapnutí
mikropáječky (pájecí stanice) se hrot během několika desítek sekund až
jednotek minut (záleží na typu) ohřeje na určitou teplotu, která je pak
již v ideálním případě konstantní (nemění se). Kdybychom rozžhavený
hrot namočili do kalafuny, ta by se okamžitě odpařila a na hrotu by
téměř žádná nezůstala. Na hrot nelze ani nabrat cín, protože by se na
špičce hrotu neudržel.
Plošný
spoj je vhodné před pájením natřít ze strany spojů pájitelným lakem.
Pokud jste si desku plošných spojů nechali vyrobit u některé firmy
tímto se zabývající, už bude s největší pravděpodobností natřen.
Pájitelný lak zde při pájení nahrazuje funkci kalafuny a zároveň chrání
měď před korozí. (Lak si můžete vyrobit i doma rozpuštěním rozdrcené
kalafuny v technickém lihu.) V následujících řádcích opět nebudu
popisovat učebnicový postup, ale postup, který se mě osobně jeví jako
optimální.
Postup při pájení s mikropáječkou
1) Plošný spoj si položte na stůl a nebo, a to je lepší, si ho upevněte do stojánku.
2)
Do jedné ruky si vezměte mikropáječku (držte ji jako psací pero) a do
druhé ruky konec trubičkové pájky s obsahem tavidla. Trubičkovou pájku
můžete uchopit i větší pinzetou. Nejen, že se vám nebude jedovaté olovo
vstřebávat skrz kůži do těla, ale pokud si na práci s pinzetou
zvyknete, pájí se pak především při povrchové montáži lépe.
3)
Hrot přiložte k místu pájení tak, aby se dotýkal obou, respektive
všech, pájených součástí největší možnou plochou. Pájku držte šikmo k
plošnému spoji a pokud máte špičatý hrot, používejte spíše stranu
špičky hrotu a nikoli špičku, která má velice malou plochu. Poté se
koncem trubičkové pájky s obsahem tavidla dotkněte pájeného místa, ale
zatím nikoli hrotu pájky.
4)
Do jedné sekundy by mělo dojít k dostatečnému rozehřátí pájky od
zahřívaných součástí a pájka by měla (díky smáčivosti, povrchovému
napětí kapaliny a kapilárním jevům) obtéct kolem dokola až k hrotu
pájky. Pokud k tomu nedojde, přibližte se koncem trubičkové pájky k
hrotu a lehce se ho přímo dotkněte. Při pájení objemnějších součástí
(například drátěného vývodu od průměru 1mm do desky plošných spojů) je
vhodné se dotknout drátěnou pájkou hrotu hned na začátku pájení a hrot
mírně „pocínovat“. Zvětší se tím dotyková plocha mezi hrotem a pájenou
součástí a urychlí se její ohřátí na teplotu vhodnou k pájení.
5)
Na jednom místě byste neměli pájet déle než tři sekundy. Pájet stačí do
doby rozlití pájky plus několik dalších desetin sekundy pro lepší
prohřátí pájených ploch. Poté oddalte od pájeného místa konec
trubičkové pájky a vzápětí i hrot páječky. Pájet déle je potřeba u
objemnějších kovových součástí, které rychle odvádí teplo z místa
pájení. Výrobci u většiny součástek povolují maximální dobu pájení
deset sekund při 300°C (viz konkrétní katalogový list).
Mikropájka
se odkládá do stojánku. Hrot mikropájky je třeba pravidelně (čím
častěji, tím lépe) čistit otřením o vlhkou speciální houbičku, kterou
je možno položit do podstavce většiny standardních stojánků. Na hrotu
mikropáječky by zbytečně dlouho neměla zůstávat pájka.
Na
trhu je mnoho typů mikropáječek. Ty nejlevnější (okolo 200Kč) jsou
tvořeny pouze tělem, ze kterého vede přímo síťový napájecí kabel. Tělo
je tvořeno rukojetí, topným tělesem a hrotem obvykle uchyceným
převlečnou maticí. Hlavní nevýhodou takovýchto páječek je absence
regulace teploty (často pak přepalují pájku) a přímé napájení topného
tělesa síťovým napětím, které by při pájení teoreticky mohlo poškodit
některé citlivé součástky. O něco málo lepší mokropáječky v ceně kolem
500Kč bývají vybaveny malým regulátorem přímo v těle (rukojeti). Tyto
regulátory však nejsou příliš spolehlivé, protože jim většinou chybí
zpětná vazba (neměří skutečnou teplotu hrotu, ale pouze regulují příkon
topného tělesa). Od tisíce korun výše již pořídíte pájecí stanici. Ty
lepší mají v „základně“ zabudovaný transformátor a topné těleso hrotu
je již napájeno nižším napětím. Dalším rozdílem mezi jednotlivými
stanicemi různých výrobců jsou v nastavení a indikaci teploty hrotu.
Jednodušší typy mají pouze potenciometr s popsanou stupnicí, některé
jsou vybaveny stupnicí LED a ty profesionální ukazují teplotu na LED
nebo LCD displeji. Jednotlivé typy se liší také rychlostí ohřevu po
zapnutí stanice, což ale není zas tak podstatný údaj. Doba ohřevu často
souvisí s velikostí překmitu teploty. Levnější pájecí stanice, které
mají krátký čas počátečního ohřevu mohou po zapnutí vytopit hrot na
podstatně vyšší teplotu než byla nastavena a je pak nutné počítat i s
časem, kdy se skutečná teplota ustálí na teplotě nastavené.
Profesionální pájecí stanice nabízejí také různé další funkce.
Příkladem může být vypínací automatika, která přestane hrot zahřívat,
pokud ho pravidelně nečistíte ve vlhké houbičce položené na stojánku.
Nejen, že vás to donutí hrot udržovat v čistotě, ale zajistí to také
bezpečnost, pokud pájku omylem zapomenete zapnutou. Dále může být hrot
vybaven magnetem. Někteří výrobci montují na těla páječek i podavače
trubičkové pájky a další doplňky.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den, tak osobně Vám můžu doporučit tuto páječku :
http://www.djoro.cz/store/goodsdetail.asp?strGoodsID=P151 , kterou mám již druhým rokem a bez problému funguje. Teplota hrotu v nastavení 150-420°C bohatě stačí. Hrot je lehký, malý, pěkně sedne to ruky. Doba nahřátí hrotu do 1 minuty.
Jinou možností je koupit páječku bez možnosti měnit teplotu hrotu jako je např. tato: http://www.ges.cz/-rucni-pajecka-30w230v-ges07713566.html
Hodí se spíše pro nenáročné aplikace. Pájet citlivé prvky ( integrované obvody, tranzistory atp.) lze s nejvyšší opratrností. Doba nahřátí hortu může trvat klidně tři minuty.
Dále můžu doporučit koupit stojánek včetně lupy http://pselectronic.cz/k5201-063-lupa-t-403-vthh.html
také velice šikovná pomůcka.
pájení
(Jarda, 9. 9. 2010 14:51)Dobrý den.Pár slov na úvod.Je mě 52let,nějak se mě horší zrak a občas si stavím železniční modely z leptaného plechu.Mám doma starou trafopájku.Nejsem ale moc spokojen.Menší dílky prostě nepřipájím.Nejenom že na to blbě vidim,ale tím hrotem je to jako polenem.O nějaké mikropájce jsem už slyšel.Asi by to vyřešila,ale?Nemám a nebudu mít nikdy tolik peněz abych si koupil něco pořádného.Chtěl bych od vás radu.Co bych si měl koupit,aby to nebylo zase moc drahé ale zároveň to splňovalo nějaké ty základní podmínky pájení.Taky se vám přiznám,že jsem vždy pracoval jen trafopájkou a tento váš článek mě trošku pomohl se zoryentovat.Drobné dílky teď lepím vteřiňákem.Ale koukal jsem na práce jiných a ti pájí snad vše.Teď je mě ale záhadou jak to dělají.V jedné ruce pájku,ve druhé tavidlo a neumím si představit jak co dál.Pokud budete mít náladu nějak poradit pište na Jarda.amigo@seznam.cz .
To Jarda:
(Volta, 9. 9. 2010 15:12)